Lukáši, co si myslíš o …

Běž s kůží na trh!

Nemlž a běž s kůží na trh!

V posledních dnech dostávám často otázky typu: „Co si myslíte o …“. Vyplnil jsem i pár předvolebních dotazníků a odpověděl na spoustu komentářů pod příspěvky na sociálních sítích. Abych Vám ulehčil práci a pomohl udělat si obrázek o mých názorech, níže si můžete přečíst odpovědi na dotazy, které se opakovaly nejčastěji.

Není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem – jsem „středový“ kandidát, takže určitě najdeme témata, na kterých se shodneme, ale i ta, která vidíme jinak. Čím více se Vy blížíte ke krajní pravici, nebo levici, tím méně společného patrně najdeme. Do politiky se ale jako občanský kandidát nepokouším vstoupit proto, abych „mlžil“ , ale abych nabídl své názory, životní příběh; i s tím, že ovšem existují některá témata, u kterých musím říct jednoduše  „nevím“, protože mi prostě schází argumenty, abych mohl říci zodpovědně a jednoznačně ano či ne.

Co si myslíte o rouškách?

Nepatřím mezi zastánce ani odpůrce roušek, protože si myslím, že ani jeden z nekompromisních táborů nemá k dispozici jasná a přesvědčivá data. Jsem hlavně rád, že nemusíme nosit roušky na ulicích a v přírodě – to byla podle mě od začátku holá zbytečnost. Osobně roušku nevnímám jako symbol umlčení (náhubek), pokud je vyžadována jen v omezené míře tam, kde lidé nemají na výběr a kam musí chodit i ohrožené skupinysupermarkety, MHD, lékárny, ordinace atd. Úplně jiná je ale situace v místech, kam chodí lidé svobodněkoncerty, divadla, knihkupectví, kavárny … zde je to velmi podobné jako s „protikuřáckým zákonem“ – myslím, že by si pořadatelé a provozovatelé mohli svobodně vybrat, jestli chtějí po návštěvnících roušky a nebo nechtějí. Nechť se pak každý návštěvník/zákazník sám rozhodne, jestli chce podstupovat určité riziko a chodit do „rouškového“ knihkupectví, nebo raději upřednostní konkurenční „bezrouškové“ knihkupectví, případně zůstane doma a nepůjde za kulturou vůbec nikam.

Ještě jedna hrozně důležitá věc – velký problém je, že lidé nevěří „elitám“ (politici, odborníci), a proto příliš nedbají na jejich doporučení. To, co popisuji výše, může fungovat, pokud budou lidé dbát ostatních doporučení. Tím myslím například, že je asi lepší jít v jednom měsíci 1x na „rychlou kávu“ bez roušky s kolegyní a sedět přitom dostatečně daleko, spíš než chodit pravidelně se třemi kolegyněmi na kávu 24x v měsíci, byť třeba s rouškou. V případě, že lidé na doporučení nedbají, pak je to věru těžké, protože svoboda musí jít ruku v ruce se zodpovědností. Účinnější než roušky je totiž společenská zdrženlivost a základní hygiena.

Jste pro setrvání ČR v Evropské unii a NATO?

Určitě ANO – jsem rád, že jsme součástí EU a NATO. Jen pošetilý člověk si může myslet, že problémy se lépe řeší „o samotě“. Opak je pravdou, tedy dialog a snaha o spolupráci jsou vždy lepším nástrojem, než izolace. Ostatně samotný Senát vnímám jako kolbiště různých politických názorů, s cílem hledat řešení problémů, nikoli je vyvolávat. Byť s podobou EU třeba nejsem spokojen, tak vím, že cesta ke změně vede přes jednací stůl, ne tím, že se od něj odchází … s manželkou také řešíme spory diskusí, nikoli „exitem“ :-)

Jste pro Euro?

Spíše NE – můj názor na Euro není radikální a je především veskrze „technický“. Euro je měna, nic víc. Vnímám, že Euro má naopak pro spoustu lidí velký symbolický význam a je v podstatě synonymem pro EU. Rozumím tomuto spojení, ale nesouzním s ním. Jsem zastánce spolupráce v EU; mám ale za to, že Euro není nutná podmínka. Co se týče Eura, vnímám a bedlivě zkoumám kritické hlasy ekonomů, kteří upozorňují na to, že díky „levným“ penězům z ECB (Evropská centrální banka) například zdražují nemovitosti v Německu ještě více, než u nás (Reuters), že spořiví občané v zemích platících Eurem přicházejí o úspory (Michl, ČNB), nebo že zadlužení domácností na Slovensku roste rychleji díky Euru, než v ČR (Michl, ČNB). Jinak řečeno, ČNB je jistě ve vleku světového dění, ale česká koruna mi přijde jako rozumný, byť třeba omezený, nástroj pro „ladění“ potřeb naší ekonomiky.

Co si myslíte o Rusku a Číně?

Naše hlavní město, Praha, je při pohledu na mapu položeno západněji, než Vídeň. Jsem proto rád, že ČR je svobodná a demokratická země zakotvená západním směrem. Dobré diplomatické vztahy bychom měli udržovat se všemi sousedy a velkými mocnostmi. Jsme ale suverénní zemí, která nemá zapotřebí „ohýbat svůj hřbet“. Například čínský dopis bývalému předsedovi Senátu, panu Kuberovi, byl odsouzeníhodným „vyděračským“ činem. Obchodujme spolu, žijme v míru, ale nenechme si diktovat, jak máme žít, případně co smíme říkat.

Co si myslíte o USA?

Jsem upřímně rád, že žiji v Brně a v České republice. Pokud bych si musel vybrat z aktuálních kandidátů svého prezidenta (Donald Trump, Joe Biden), patrně by mě rozbolela hlava. USA je demokratickou zemí a ke svobodě patří i notná dávka tolerance – takže držím palce „Americe“, ale nemám ambice tamním lidem radit, stejně jako nechci, aby se třeba americký prezident vehementně míchal do dění u nás a radil nám. S pozdviženým obočím ale sleduji, jak se v USA například mění pravidla udílení Oscarů pomocí kvót, případně začínají být považovány některé názory za nežádoucí už i na akademické půdě (rušení hostujících přednášek atp.). Nezdá se mi to jako správný směr.

Jak vidíte ekologii a jadernou energetiku?

Ekologii určitě ANO, ale každý musí začít sám u sebe. Sám nevlastním automobil a chodím hlavně pěšky. Co se týče ekologie, jsem přesvědčen, že svět nebude lepším místem díky dalším zákonům, vyhláškám a dotacím. Planetu nespasí žádný světový "četník", který všechny lidi ohlídá, aby se chovali slušně. Záleží jenom na nás, na vlastní zodpovědnosti, zda budeme schopni se uskromnit a žít poctivé, smysluplné a životy; lepší svět nám tedy nepřipraví nikdo "nahoře", ale musíme si jej vydobýt především v našich srdcích a v našem vlastním svědomí. Byť dosti radikálně, ale poměrně věrně vyjadřuje moje pocity Mnislav Zelený Atapana, případně Václav Cílek. Bojovat za ekologii má smysl především vlastní skromností, protože i dnes „módní“ elektromobily mají baterie plné prvků, které se musí někde vytěžit (nejdou 100% recyklovat), elektrickou energii nezískávají jen ze slunce a jejich výroba a likvidace rozhodně zanechává značné stopy. Tak by se dalo pokračovat.

Jaderné elektrárny, jsou-li provozovány bezpečně, jsou ekologičtější, než elektrárny uhelné, a proto se uhelných zbavme, co nejdříve. Mnozí energetici poukazují, že v současné době není možné se bez jádra obejít, protože pokrývá čas, kdy slunce nesvítí a vítr nefouká (London School of Economics: How to Fight Climate Change). Lidstvo zatím nemá dostatečné kapacity a technologie na uskladnění elektrické energie, abychom se jádra mohli zbavit – mimochodem neexistuje proto zatím ani letadlo Boeing poháněné elektrobateriemi, protože tyto nejsou dost účinné. Věřím, že se proto dožiji útlumu jaderných elektráren, ale musí být vyvážen rentabilními ekologickými zdroji a doprovázen skromností spotřebitelů. Těžko bych mé babičce vysvětlil, že příští rok zaplatí dvojnásobek ceny za elektřinu jen proto, že jsme RÁZOVĚ přešli na 100% „čistou cestu“ a že je to pro její dobro. Cesta ekologické energetiky podle mě bude postupná přes současný pestrý energetický mix.

A co ti migranti?

Já sám rozlišuji především mezi lidmi, kteří se chovají slušně a dodržují zákony, a těmi, kdo zákony nedodržují a nerespektují druhé. Je mi celkem jedno, jakou mají barvu kůže, vyznání atd. Potkávám totiž "dobré" i "špatné" lidi naprosto všude; lhostejno, zda jsou bílí, křesťané, muslimové atd. Stačí se projít po ulici, aby člověk viděl, kolik lidí u nás se neumí ani „trefit do popelnice“, natož třídit odpad, pozdravit atd.  Medvěd grizzly není lepší či horší než lední medvěd, nebo medvídek koala. Každý jsme jiný, ale abychom spolu mohli žít, musíme se chovat navzájem slušně a podle zákonů. Takže pro migranty platí totéž, co pro „našince“: je potřeba se vzdělávat, rozumět jazyku a historii, pracovat a řídit se platnými zákony – těm nemůže být žádná víra nadřazena. Komu to vyhovuje, nechť je vítán, komu ne, měl by hledat štěstí jinde. To je v kostce vše. Co se týče migračních kvót, nejsem jejich zastáncem. Vnímám, že pomoc světu je extrémně důležitá, ale nemůže jít o „vynucenou solidaritu“ – pomáhat musíme lidem především v zemi jejich původu, pokud o pomoc stojí a je v našich silách.

Hlasoval byste pro přijetí 40 dětí z řeckých uprchlických táborů, jejichž příchod vláda odmítla?

Určitě ANO – jedná se v podstatě o symbolické avšak důležité gesto a „pouhých“ 40 dětí.

Jste pro progresivnější zdanění příjmů fyzických osob?

Rozhodně NE – již nyní existuje takzvaná „Solidární daň“ (někdy nazývaná „milionářská daň“), což je poplatek, který hradí lidé s vysokými příjmy. Progresivní zdanění tedy máme. Skutečný a mnohem významnější problém příjmové nerovnosti a nespravedlnosti je jinde – málo se o něm mluví – nevzniká tím, že by bohatí JEDNOTLIVCI takříkajíc „málo platili na daních“, ale tím, že dokážou své příjmy úplně odklonit do daňových rájů a pomáhají jim v tom „fiktivní“ nebo „plášťové“ společnosti. Zavedení progresivní daně u jednotlivců tak podle mě mnoho nevyřeší, protože bohatí jednotlivci se díky chytrému účetnictví tváří často, jako zcela nemajetní „chudáci“. Problém vidím v tom, že obří společnosti platí mizivé daně. Jednoduchý příklad: Google v Česku odvede na daních třicetkrát méně než Seznam. Správná je tedy snaha bojovat s giganty jako Amazon (Reuters), Apple, Google a další tak, aby platili daně za své podnikání jako malí podnikatlé

Jste pro vyšší zdanění obecně?

Rozhodně NE – již od vysoké školy jsem „na volné noze“ a živím se jako OSVČ, drobný živnostník. Mám pro podnikání pochopení. Co by mě ale skutečně potěšilo, to je, aby větší část daní zůstávala v regionálním rozpočtu (Brno, kraj) a my jsme o využití našich daní mohli spolurozhodovat. Osobně bych byl rád, kdyby bylo možné spolu s odevzdáním daňového přiznání také určit, zda mé daně půjdou více na podporu kultury, sportu, rodin atd. Myslím, že lidé by měli větší zájem o veřejné dění, kdyby měli možnost ve větší míře určovat (a poté také kontrolovat), jak jsou jejich daně v regionu využívány.

Jste pro další zmírnění podmínek oddlužení?

Spíše NE – insolvenční zákon již prošel v posledních letech více úpravami, které skutečně pozitivně pomohly dlužníkům v podobě „osobního bankrotu“. Byl jsem tuto otázku rozebrat loni v Dluhové poradně v brněnské organizaci DROM a letos i s jednou insolvenční správkyní. Nabyl jsem dojmu, že je spíš potřeba vyhodnotit, jak v praxi novela funguje a teprve poté zvažovat případné další změny. Mám za to, že velký deficit existuje především ve finančním a právním vzdělávání mladých lidí, společně s podporou jejich zodpovědného života – chci se proto v tomto směru zaměřovat především na osvětu, prevenci a sledovat, jak insolvenční zákon bude fungovat v dalších letech. Možná teprve pak bych uvažoval o změnách.

Měla by se uzákonit možnost celostátního referenda vypisovaného na základě petice?

Spíše NE – jsem velkým příznivcem místních referend a jsem pro podporu samospráv a místních komunit. Lidé v malých skupinách lépe znají vlastní potřeby a věřím, že by měli v co nejvyšší míře rozhodovat o vlastním osudu. Na celostátní úrovni ale není snadné bránit se organizovaným manipulátorům, aby využili sociální turbulence a sociální sítě pro ještě větší rozdělení společnosti nebo vlastní prospěch. Ostatně, smyslem zastupitelské demokracie je to, že si lidé volí své zastupitele (obec, kraj, parlament ...), aby za ně tito zastupitelé rozhodovali. Pokud se pak voliči domáhají celostátních referend, dávají tím najevo, že si neumí vybrat své zastupitele; případně snad tajně doufají, že v referendu přehlasují ostatní, kteří dali svůj hlas jiným stranám a jiným názorovým proudům.

Jste pro manželství homosexuálů (zavedení stejnopohlavních sňatků)?

Nevím – moji manželku miluji stejně po svatbě, jako jsem ji miloval před svatbou, takže nerozumím argumentu, že bez sňatku láska dvou lidí nemůže být plnohodnotná. Myslím si, že může. Chápu ale, že registrované partnerství má mnohé právní nedostatky (dědictví, společné jmění, nárok na „vdovský“ důchod, vzájemné zastupování atp.) Přijde mi proto však rozumnější provést „upgrade“ tohoto institutu. Přejmenovat registrované partnerství na životní partnerství a tyto právní nedostatky vyřešit. Proti argumentu, že „zelenina není jen zelená a limonáda není jen z citronu“, takže manželství nemusí být jen mezi mužem a ženou, musím říci, že ale také melta není káva, margarín není máslo, birell není pivo a elektrokolo je popravdě motocykl. Jsem možná zbytečně konzervativní, ale v případě hlasování o stejnopohlavním manželství bych se zdržel. Nenacházím v sobě dost argumentů pro tuto změnu. Lidí s jinou sexuální orientací si vážím a mám mezi nimi přátele.

Lukáš Berta

autor blogu Svobodná vlaštovka

Publikováno | 15. září 2020